Definify.com
Definition 2025
истощить
истощить
Russian
Verb
истощи́ть • (istoščítʹ) pf (imperfective истоща́ть)
Conjugation
Conjugation of истощи́ть (class 4b perfective transitive)
| perfective aspect | ||
|---|---|---|
| infinitive | истощи́ть istoščítʹ |
|
| participles | present tense | past tense |
| active | — | истощи́вший istoščívšij |
| passive | — | истощённый istoščónnyj |
| adverbial | — | истощи́в istoščív, истощи́вши istoščívši |
| present tense | future tense | |
| 1st singular (я) | — | истощу́ istoščú |
| 2nd singular (ты) | — | истощи́шь istoščíšʹ |
| 3rd singular (он/она́/оно́) | — | истощи́т istoščít |
| 1st plural (мы) | — | истощи́м istoščím |
| 2nd plural (вы) | — | истощи́те istoščíte |
| 3rd plural (они́) | — | истоща́т istoščát |
| imperative | singular | plural |
| истощи́ istoščí |
истощи́те istoščíte |
|
| past tense | singular | plural (мы/вы/они́) |
| masculine (я/ты/он) | истощи́л istoščíl |
истощи́ли istoščíli |
| feminine (я/ты/она́) | истощи́ла istoščíla |
|
| neuter (оно́) | истощи́ло istoščílo |
|