Definify.com
Definition 2025
вопить
вопить
Russian
Verb
вопи́ть • (vopítʹ) pf (imperfective завопи́ть)
Conjugation
Conjugation of вопи́ть (class 4b perfective intransitive)
| perfective aspect | ||
|---|---|---|
| infinitive | вопи́ть vopítʹ |
|
| participles | present tense | past tense |
| active | — | вопи́вший vopívšij |
| passive | — | — |
| adverbial | — | вопи́в vopív, вопи́вши vopívši |
| present tense | future tense | |
| 1st singular (я) | — | воплю́ vopljú |
| 2nd singular (ты) | — | вопи́шь vopíšʹ |
| 3rd singular (он/она́/оно́) | — | вопи́т vopít |
| 1st plural (мы) | — | вопи́м vopím |
| 2nd plural (вы) | — | вопи́те vopíte |
| 3rd plural (они́) | — | вопя́т vopját |
| imperative | singular | plural |
| вопи́ vopí |
вопи́те vopíte |
|
| past tense | singular | plural (мы/вы/они́) |
| masculine (я/ты/он) | вопи́л vopíl |
вопи́ли vopíli |
| feminine (я/ты/она́) | вопи́ла vopíla |
|
| neuter (оно́) | вопи́ло vopílo |
|