Definify.com

Definition 2024


mračit

mračit

Czech

Verb

mračit impf

  1. (reflexive, used with se) to frown

Conjugation

Present Singular Present Plural Past Singular Past Plural
1st person mračím mračíme mračil jsem, mračila jsem mračili jsme, mračily jsme
2nd person mračíš mračíte mračil jsi, mračila jsi mračili jste, mračily jste
3rd person mračí mračí mračil, mračila, mračilo mračili, mračily

Derived terms

  • zamračit se